Historie ostrova Rhodos

Mytologie, která spojuje historii s mýty, nám poskytuje docela dobrý obraz prehistorie ostrova. Tvoří spojující linku s historickým obdobím, které začíná od roku 1500 př.n.l., jak je zřejmé z různých pramenů (Diodorus, Strabo a j.). a jak vskutku ověřují hojné a skvostné nálezy na rozsáhlých pohřebištích mykénského původu v Ialyssu, Kamiru a v Lindu. Chronologické zařazení těchto nálezů je potvrzeno egyptskými královskými skarabey, jako byl skarabeus, který byl nalezen v Kamiru a který patřil Thoutmeovi III. (15. století př. n.l.) a v Ialyssu, který patřil Amenophiovi III. (začátek 14. století př.n.l.).

Před obdobím velkých geologických převratů, ostrov musel tvořit část kontinentu, tzv. "Egejský kontinent", spojený pravděpodobně s Malou Asií, která je právě naproti.

V jisté epoše těchto geologických změn se "Egejský kontinent" odřízl, mnohokrát se ponořil a znovu objevil až konečně jen části jeho se vynořily a zkonsolidovaly se do dnešní podoby. Mytologie poskytuje tak výborný obrázek těchto geologických změn až ke konečnému objevení se ostrova. (Rhodos, dcera Poseidona, se vynořila z moře, Hélios - Slunce - se do ní zamiloval a vysušil stojaté vody). Z paleontologických nálezů, jako jsou kamenná nářadí, které byly nalezeny v jedné jeskyni na jižní straně ostrova, lze doložit, že Rhodos byl osídlen již v době kamenné. Neolitická sídliště nebyla nalezena a to může náhoda, protože taková důležitá sídliště byla skutečně nalezena na ostrovech Kalymnos a Kos. Potom v době měděné je ostrov obydlen Telchiny (nebo též Telghiny) - Diodorus Siculus, Timalhidas XV.)

Naši historici nám udávají, že Telchini byli přistěhovalci z Kréty. Byli považováni, že byli doprovázeni Zeem, jehož vychovali na Krétě ještě, když byl malé dítě a chránili ho před Kronem. Podle mytologie byli výbornými pracovníky, tvůrci nářadí a měli prý nadpřirozené vlastnosti, jako na př. mohli vytvářet umělé mraky, déšť a krupobití. S ohledem na tyto dovednosti byli nazýváni zaříkávači-kouzelníky.

Tito Telchini vytvořili mnoho soch bohů, t. zv. "Telchinia". Je jim přisuzován vynález "harpi" (zahnutá šavle), se kterou Kronos usekl údy svého otce Urana. Též vytvořili Trident (=trojzubec) jakož i trychtýř, který věnovali Athéně (Minervě) a o němž nikdo neví z jakého materiálu byl vyroben. Prehistorická civilizace na ostrově podléhala mnoha vlivům, jak je doloženo názvy míst a jinými nálezy, jako na př. Ataviros od Lydského města Tavai, Lorima (název přístavu) od města Lorima v Kárii (starověké zemi na místě dnešního jihozápadního Turecka), Emporia od Féničanů v Ialyssu a uctívání bohů nehellenského původu v Lindu.

Poté následuje kolonizace ostrova Kréťany, kteří založili m.j. město Critinia. Mytologie nám uvádí následující pozadí, které se vztahuje na tuto kolonizaci. Althamenis, obávající se uskutečnění se věštby, že zavraždí svého otce Katrea, syna krétského krále Minoa, odešel s několika svými druhy na Rhodos. Když uplynulo několik let, jeho otec Katreus se plavil na ostrov Rhodos, aby předal Althamenovi korunu. Protože připlul pozdě v noci,byl omylem považován za vetřelce a byl svým synem zabit a tak se věštba vyplnila.

Achajská kolonizace

Během 15. století př.n.l. přišli Achájci a kolonizovali Rhodos, který meztím dominoval Egejskému moři, když nahradil vliv Kréťanů. Tato kolonizace byla spíše mírumilovného rázu. Achájci založili město Achaia a stali se příbuznými krále Kerkafa, který se oženil s Kydippi, kněžkou Héry (Juno) u Argos. Achájci, kteří přišli z Peloponnesu, přinesli s sebou a založili na ostrově novou kulturu, která asimilovala mnoho výrazů z krétsko-minojské kultury. Další kolonizace, avšak malého rozsahu, kmenem Lapithů je vykládána takto: Podle věštby Phoeba Apollona byla delegace Lapithů, kteří sídlili v Thessaly, pozvána na ostrov. Tato delegace měla jako svého vůdce Forvase a jejím posláním bylo odstranit z ostrova mnoho hadů a jiných plazů, kteří zde tehdy žili.

Dórská kolonizace

Příchod Dórů na Rhodos se musel uskutečnit před válkou trójskou (1184 př.n.l.) pod vedením Tipolema, který rozdělil ostrov na tři části se sídelními městy Ialyssos, Kamiros a Lindos.

Tipolemos pocházel z města Tyrinth a byl synem Heraklea a Astyaghi. Nicméně utekl na Rhodos, protože zabil strýce svého otce, stařešinu kmene Likimnios.

Během trójské války se na ní podle Homéra podíleli Rhoďané dodáním devíti lodí pod vedením Tipolema. U Tróje bojoval Tipolemos jako hrdina a byl zabit vůdcem Lycanů Sarpidonem, spojencem Trójanů.

Podle starověké tradice příchod Dórů se uskutečnil 80 let po událostech v Tróji. Zdá se, že v téže době Althamenis, sám o sobě Heraclidián z ostrova Argos, přišel na ostrov, doprovázen mnoha osadníky a ti všichni se zde usadili. Rhodos se tak stal dórským. Pro ostrov začíná nová éra velké prosperity a pokroku a dórský dialekt a písmo převládají.

Administrativní rozdělení

Ostrov ve starověku byl rozdělen do tří velkých oblastí: Ialyssia, Kamarias a Lindia, čemuž odpovídající hlavní města byla Ialyssos, Kamiros a Lindos.

Pod svrchovanost těchto měst patřily též další menší obce a sídliště.

Oblast Ialyssie obsahovala: Velkou obec Ialyssos s městy Achaia (Akropolis), která byla osídlena novými i starými občany. Noví občané žili v údolí v místech, kde je dnes vesnice Trianta. Obec Istanians, kde se předpokládá, že byl chrám Erethymianského Apollona, divadlo a shromažďovací prostor Erethymianců. V této oblasti též žili Pandorové, v obci téhož jména, pravděpodobně blízko dnešního města Archangelos. Obec Frageanců. Obec Bryghidarianů, kde byla uctívána nymfa Bryghidia. Obec Astypaleanců, která je ztotoňována s dnešním Erimokastronem a obec Sybithianců poblíž dnešního Psinthu.

Do oblasti Kamarias patřil přístav a město Kritinia, rovněž Ambones, položené na severním svahu hory Ataviros, blízko dnešní vesnice Embona. Obec "Raghidai" nebo "Ryghidai" na hoře Ataviros a kde ve výšce 1215 m byl umístěn chrám "Dia z Ataviru", z něhož je zachováno několik zbytků. Obec Kymissazon s chrámem Hymnia Artemis. Obec měla svůj vlastní přístav Mnasyrion, což je dnešní Mnasyri. Do této oblasti též patřily obce Herian a Silyrian.

Do oblasti Lindos patřily: obec Kattavianů, kde bylo umístěno město Nettia, kde "všechno bylo společné". Obec Thrassin, kde byly umístěny keramické dílny a kde byly vytvářeny keramické předměty z proslavené hlíny Thrassianské země. Obec Prassos s obyvateli Koryvanty "Démoni Athény a synové Hélia". Obec Ladarmians se sídlištěm Kekoia a svatostánkem bohyně Diany z Kekoiy. Obec Dryitans, což byla nejmenší obec. Obce Kamendians, Klassians, Argeians a Ixians, kde byl uctíván Ixian Apollo a přístav Lorima, severozápadně od města Lindos.

Během 7. století př.n.l. Rhodos prosperuje. Jeho hlavní města, Lindos, Ialyssos a Kamiros tvoří Svatou Alianci s dalšími dórskými městy Knidos, Kos a Halikarnassos, jejíž jméno bylo "Dórská Hexapolis" (=dórské šestiměstí). Svatá Aliance dórského Hexapolisu měla jako společnou svatyni svatyni Triopianského Apollona, jehož místo bylo na mysu stejného jména v Malé Asii (dnes se nazývá Mys Krios), přesně naproti městu Kos. V této svatyni se konaly náboženské slavnosti a atletická utkání, jako "dórská atletická utkání" na počest triopianského Apollona.

Halikarnassos byl později vyloučen z Aliance, protože jeho Agassikleas nebo Agissikles porušil posvátná pravidla. Odstranil měděné stativy, které byly předávány vítězům utkání namísto toho, aby je odevzdal do Apollonovy svatyně, jak bylo tehdy zvykem. Příčiny byly spíše sociálně-politické a Halikarnassos se takto obrátil k jiným aliancím. Díky této alianci se Rhoďané konečně stali silnějšími a bezpečnějšími, věnovali se mírumilovným pracem a jejich stálému vývoji. Se svým silným loďstvem vyčistili moře od pirátů a jako výsledek toho se jim podařilo získat mnoho privilegií od různých obchodních středisek té doby (Egypt atd.).

Během roku 491 př.n.l. perský generál Datis s velkou armádou a loďstvem pod jeho vedením obléhá Lindos. Během tohoto dlouhého obléhání obyvatelé Lindu, kteří strádali nedostatkem vody, oznámili Datisovi, že mu vydají město, nesešle-li bohyně Athéna déšť v průběhu příštích pěti dní, jak jim byla ve snu oznámila. Avšak, příští den skutečně pršelo a mraky spustily všechnu vodu na známou pevnost Lindu. Když to barbaři viděli, byli nyní přesvědčeni o zřejmé ochraně, kterou bohyně poskytovala a Datis zrušil obléhání, uzavřel smlouvu o přátelství s Lindem a nabídl obětování zázračné bohyni.

Při námořní bitvě u Salamis (480 př.n.l.) jsou Rhoďané donuceni vyslat 40 lodí a bojovat na straně Peršanů. Po porážce Peršanů u Salamis a po rozbití jejich flotily u Mykalské úžiny (mezi ostrovy Samos a Mykali) získala města Rhodu opět svou svobodu a poslala do vyhnanství ty, kdož podporovali Peršany.

V letech 478-477 Aristides zakládá Athénskou konfederaci, v níž se Rhodos také stává členem, jak je dokázáno ze Seznamu pokladnic konfederace.

Během peloponésské války (431-404) Rhoďané zůstávají zprvu věrnými spojenci Athéňanů. Neústupné rozepře mezi Athéňany a Lakedemonskými (Sparťany) pro získávání spojenců a rozbití protivníků byly intenzívní. Lakedemonští vždycky podporovali oligarchické, aristokratické režimy a ukazovali velký odpor proti demokraticky vládnoucím městům.

Dórská aristokracie, která tradičně na ostrově dominovala nemohla být spokojená s demokratickým duchem athénské svrchovannosti. Z iniciativy Doriea Diagorida vystoupili z aliance navzdory reakci demokratické části obyvatelstva a pomáhali protivníkům Athéňanů, Sparťanům. Dorieus byl potomek aristokratického rodu Eratidů z Ialyssu, k nimž také patřili známí vítězové Panhellenistických sportovních událostí (Olympijské hry), stejně jako jeden ze tří synů vítěze olympijských her, Diagoras, který byl veleben Pindarem.

V roce 408 př.n.l. v průběhu peloponésské války, tři města na ostrově Rhodos, Ialyssos, Kamiros a Lindos založila město Rhodos. Plány města byly vyhotoveny architektem Hippodamem, pocházejícím z Miletu. Zeměpisec a historik starověku Strabo, který navštívil všechna z nich mnohem později, napsal, že je to nejkrásnější jemu známé město. Athéňané zajali v roce 407 Doriea, avšak nechali ho pak na svobodě, přestože již byl odsouzen k smrti. Po této události Dorieus, který se mezitím vrátil na Rhodos, se stal aktivním, snaže se odříznout ostrov od svazků se Spartou a to i proti přání svých příbuzných, kteří byli prosparťanští a pro oligarchii. Proto, když se Sparťanům podařilo ho zajmout, odsoudili ho k smrti a popravili, jedna z událostí, která ukazuje na rozdíl mezi demokratickým a oligarchickým režimem.

V roce 394 př.n.l., po vítězství Konona u Knidos a po porážce Sparty, status aliance mezi Spartou a Rhodem ustal.

V roce 377 př.n.l. Rhodos se účastní 2. Athénské aliance, což byla federace 75 měst.

V roce 351 př.n.l. Artemisia, vdova a dědička po králi Mausolovi z Hellikarnassu, toužící potlačit demokratický režim, obléhá ostrov Rhodos. Výsledkem tohoto obléhání je rozbití rhodského loďstva, dobytí města, popravy mnoha jeho prominentních obyvatel a postavení bronzové trofeje. Avšak smrt Artemisie, následující ihned po těchto událostech, osvobodila Rhoďany od této ambiciózní královny.

V roce 340 př.n.l. pomáhali Athéňanům proti Filipovi II.

 

Doba Alexandra Velikého a jeho následníků

Rhodos byl okupován Alexandrem Velikým, který byl velmi příznivě nakloněn Rhoďanům a daroval bohaté dary chrámu Lindosské Athény. Řecká města byla prohlášena za samostatná a Rhodos se stal spojencem Alexandra Velikího. V roce 332 př.n.l. jdou Rhoďané do války proti městu Tyros na straně Alexandra Velikého. V roce 331 př.n.l. se podílejí na založení Alexandrie, protože jejich obchodní zájmy s Egyptem byly veliké.

S ohledem na rozepře mezi následníky Alexandra Velikého a krvavé války, které se mezi nimi vedly, se Rhoďané snažili zůstat neutrální.

Když Antigonos vyžadoval jejich pomoc ve válce proti Ptolemajovi, Rhoďané odmítli mu pomoci, protože udržovali dobré vztahy s Ptolemájovci. Vzhledem k tomuto postoji se Antigonos rozhněval na ně a poslal svého syna Dimitria "Oblehatele", který obléhal Rhodos (305 př.n.l.) s velmi na svou dobu velkou armádou, kterou tvořilo až 40 000 vojáků a 30 000 specializovaných vojáků při obléhání měst, kteří byli vybaveni na tehdejší dobu nejmodernějšími stroji, které umožňovaly efektivní obléhání. Doba obléhání trvala jeden rok a Rhoďané kladli účinný odpor i přes kvality oblehatele Dimitria. Neústupný odpor Rhoďanů způsobil pokles snahy Dimitria a dobytí města se nemohlo uskutečnit. To ho donutilo vzdát se obléhání. Avšak s uvážením samotného Antigona, Ptolemaja a jiných řeckých měst, byla podepsána smlouva, která zaručovala Rhoďanům jejich nezávislost. Na památku na toto historické vítězství Rhoďané darovali bohu slunce Héliovi velmi velkou sochu, "Kolosa rhodského".

Kolos rhodský, jeden ze sedmi divů starověku, s výškou 32 metrů, byl dílem lindosského sochaře Charese, žáka sochaře Lysippa ze Sykionu. Byl umístěn u jednoho z městských přístavů, podle jedné verze s rozkročenýma nohama, aby umožnil lodím pod ním proplouvat. Jeho postavení trvalo 12 let (292-280 př.n.l.). Hellenistická doba byla pro Rhodos jednou z velkých pokroků. Tři tisíce soch zdobilo město a jeho šťastné obyvatelstvo, které tehdy čítalo počtu 300 000. Se svým bohatstvím, které bylo z větší části získáno z obchodování, se svou vojenskou sílou a se svým politickým vlivem, pomáhali Rhoďané finančně i morálně ostatním řeckým městům. A to bylo také příčinou, že když mocné zemětřesení způsobilo pád Kolosu a mnoho dalších škod (226-225 př.n.l.), ostatní řecká města poslala ihned pomoc Rhoďanům.

V roce 220 př.n.l. Rhoďané přinutili Byzanc, aby zrušila poplatky, které byly uvaleny na lodě, které proplouvaly Hellespontem (Dardanelly).

Mezitím začala vyrůstat další mocnost, Řím. Řím využil příležitost při konfliktech mezi následníky Alexandra Velikého a rozšířil svou suverenitu. Mnoho řeckých měst se spojilo s ním a považovali ho za svého pomocníka na podporu svých snah proti rozšiřování hegemonie Filipa V.

V roce 197 př.n.l., během druhé války makedonské, Rhoďané spolu s Koany, Římany a s pergamským králem Attalem porazili Filipa v bitvě, která se udála na místě "Kynos Kephales" (=Psí hlavy").

V roce 190 př.n.l. rhodský admirál Eudamos zvítězil v námořní bitvě nad Hannibalem, generálem Antiocha Velikého, který byl rovněž mocným nepřítelem Římanů. Rhodos se stává silnějším a bere pod svou ochranu Společenství ostrovů, jejichž centrem byl ostrov Delos.

V roce 167 př.n.l. za to, že Rhoďané nepomáhali Římanům v jejich válce proti Perseovi, následníku Filipa V., rozhodli tito, že jim dají za vyučenou. Vyhlásili nezávislost provincií Kárie a Lycia, dřívějších kolonií Rhodu a Delos vyhlásili jako svobodný přístav. To byla velká rána pro Rhodos, jelikož tím z ostrova Delos ztratil příjmy čítající k jednomu milionu rhodských drachem.

V roce 164 př.n.l. uzavřeli Rhoďané spojenectví s Římany. Během zničujících Mithidratikových válek, zůstali Rhoďané věrni Římu a to i přesto, že udržovali přátelské vztahy s Mithidratem, králem pontským. Jako důsledek toho, Mithidrates obléhal Rhodos po dobu několika měsíců.

Doba římská

Občanské války, které vypukly mezi proti sobě stojícími frakcemi a všeobecná situace římského státu ovlivnily velice postup Rhodu a na čas finančně značně zatížily Rhoďany.

V roce 48 př.n.l. při občanské válce, která vypukla mezi Pompeiem a Juliem Caesarem, Rhoďané stáli na straně Pompeia, který byl poražen v bitvě u Pharsaly. Julius Caesar jim však odpustil a obnovil s nimi spojenectví.

V roce 44 př.n.l. republikánští spiklenci zabili Julia Caesara, který před tím zrušil republikový režim. Dva z vedoucích spiklenců, Cassius a Brutus, požadovali od Rhoďanů, aby jim pomohli ve válce proti jejich protivníkům v Malé Asii. Rhoďané odmítli a Cassius po úspěšném obléhání vstoupil do města. Nařídil vraždění mnoha tisíc Rhoďanů, zejména pak filosofů a umělců. Odvezl také všechna cenná umělecká díla, z chrámů a domů všechny zlaté a stříbrné předměty, které mohly jeho ruce unést. Do Říma odvezl m.j. i 3 000 soch.

Avšak navzdory tomu všemu pověst Rhodu, kterou měl Rhodos jako centrum literatury, umění, rétoriky a všeobecně kulturního rozvoje, byla veliká. Z Rhodu pocházelo nebo zde žilo a studovalo filosofii a rétoriku mnoho významných mužů, jako Tiberius Gracchus v roce 265 př.n.l., Scipio Africký v roce 128 př.n.l., Gaius Julius Caesar (73 a 48 př.n.l.), Pompeius (67 př.n.l.), Brutus (58 př.n.l.) a Cassius. Všichni tito studovali v Rhodu, jakož i mnoho jiných.

V roce 31 př.n.l. Octavian, když porazil Antonia a Kleopatru u Aktia, zaručil Rhodu autonomní stav pod svrchovanností císaře.

Autonomní stav měl mnoho střídavých změn. Nicméně Rhoďané si zachovali určitá postavení v Malé Asii, ležící přímo naproti a mnoho ze své staré vznešenosti.

Zemětřesení, které postihlo ostrov v roce 155 našeho letopočtu způsobilo velkou škodu a zkázu, bylo pro ostrov osudné. Vůdci vládnoucího Shromáždění usilovali o "svobodu země", ale úpadek začal nastupovat. Nájezdy barbarů neponechaly Rhodos neporušený.

V roce 263 našeho letopočtu Gótové dobyli město a vydrancovali je.

V roce 297 Dioklecián definitivně vzal Rhodos pod svou vládu, když ho udělal částí provincie římského impéria, která obsahovala všechny ostrovy této oblasti.

Raně křesťanská doba

Jako světlo z hluboké temnoty a z tyranie římského impéria, s jeho tisíci otroky, přišlo poselství z Judaey, zvěstování z Nazaretu.

Okolo roku 50 našeho letopočtu přistává apoštol Pavel v malém přístavu Lindu. Učí nové náboženství - křesťanství.

Dlouho strádající Rhoďané nalézají v novém náboženství s jeho vznešenými kázáními útěchu a naději a jsou rychle k němu obráceni. Křesťanské společenství stále roste a postupně se stává docela silným.

Byzantské období

Od doby Konstantina Velikého po rozdělení říše římské, založení Konstantinopole jako hlavního města v roce 330 našeho letopočtu a jako důsledek toho byzantské říše samotné, Rhodos byl vzat pod jeho suverenitu a tvořil část provincie Dodekanesos.

Rhoďané trpěli velmi od mnoha nájezdů barbarů, které pokračovaly i potom. Byzantské posádky, které byly ubytovány uvnitř pevností nemohly zajistit přiměřenou obranu ostrova.

V roce 620 byl Rhodos okupován Peršany (Hosroy, perský šách).

V roce 653 Saraceni z Moabu přepadli Rhodos. Tento rok byl osudný pro Kolosa. Saraceni prodali sochu židovskému obchodníku, který ji rozlámal na kusy a odvezl je na palubě lodí do Afriky. Tam podle tradice, socha rozlámaná na kusy byla naložena na 900 velbloudů a byla prodána jako bronz. Nicméně nájezdy na ostrov pokračovaly. V roce 807 Rhodos byl vydrancován Seldžuky (Turky). V letech 1096-1099 byl okupován křižáky. V roce 1191 francouzský král Filip II a anglický Richard Lví Srdce přistáli na ostrově a naverbovali dobrovolníky pro třetí křižáckou výpravu.

V roce 1204, když křižáci dobyli Konstantinopolis, se bohatý statkář Leon Gavalas sám prohlásil s dovolením Benátčanů dědičným vládcem Rhodu a razil své vlastní mince. Byzantský císař Ioannis Doukas III. znovu okupoval Rhodos a další ostrovy a připojil je k říši, jejíž sídlo v té době byla Nikaia v Malé Asii. Gavalas potom slíbil poslušnost novému vládci. Po znovudobytí Konstantinopole byzantskými vojsky v roce 1261, císař Michael Paleologos svěřil správu ostrovů svým janovským admirálům.

V roce 1306 byla správa ostrovů v rukou byzantského admirála Vignoli. Vignoli věděl, že byzantská říše byla mnoha válkami vyčerpána a prodal proto Rhodos řádu Rytířů sv. Jana. Rytíři tehdy nalezli útulek na Kypru po jejich vyhnání z Palestiny. Nicméně měli k dispozici mnoho peněz a byli zajištěni podporou západních zemí. Přesídlení bylo uzavřeno písemnou Dohodou o prodeji 27. března 1306. Avšak navzdory Dohodě o prodeji, byzantská posádka na Rhodu a jeho usedlíci odmítli se jí podřídit a kladli tuhý odpor. Tento odpor trval tři roky. Byli však zbaveni potravy a postaveni před skutečnost, že nemohou dostat žádnou pomoc z Konstantinopole a proto konečně 15. května 1309 podlehli.

Období vlády řádu Rytířů sv. Jana (johanitů)

Suverenita řádu Rytířů trvala 213 let, během této doby 19 velmistrů (správců, guvernérů) nastupovalo jeden po druhém do správy ostrova. Řád Rytířů byl založen v polovině 11. století v italském městě Amalfi, které tehdy bylo významným střediskem obchodu. Prvotní účel řádu byl náboženský a dobrorčinný. Se zmocněním egyptského kalifa, se usadili v Jeruzalémě, kde založili špitál a chudobinec, určené pro prospěch poutníků do Svaté Země, jejichž počet neustále vzrůstal. V období křižáckých válek hrál řád významnou roli v bitvách proti Mohamedánům a tak vzal na sebe i charakter vojenský. Jeho členové byli rozděleni na "Rytíře", kteří tvořili vojenskou sekci, bratry ošetřovatele pro péči o nemocné a mnichy. Byl složen ze sedmi různých skupin, které se nazývali "Tongues" (=jazyky) na základě jejich původu a národního jazyka. A tak jsme měli "Tongues": Provence, Auvergne, Francie, Itálie, Anglie, Německo a Španělsko, který byl později rozdělen na ty, kteří pocházeli z Aragonu a ty, kdož pocházeli z Kastílie. Každý

jazyk měl oddělené ubytování a svou jurisdikci a odpovědnost za určenou část městských hradeb. Vrchní velení bylo v rukou velmistra, který byl volen na doživotí, podporován radou, složenou z vůdců jednotlivých jazykových skupin. Postupně byl řádem vykonáván i obchod a jeden z členů rady byl pověřen, aby věnoval pozornost poměrně značné stavební činnosti řádu.

Během období vlády Rytířů se Turci při mnoha příležitostech pokusili ovládnout ostrov, ale bez úspěchu. V roce 1480, když byl velmistrem d´Aubusson, silná vojenská síla Turků pod vedením Mohammeda II. se 260 loděmi obléhala Rhodos. Avšak po třech měsících byli Turci nuceni odtáhnout, když způsobili mnoho zkázy ve městě. Následující rok se přidaly další zkázy důsledkem silného zemětřesení. Během následujících let byl Rhodos znovu obnoven. Hradby a budovy byly opraveny. Současně byly postaveny nové stavby.

28. července 1522 za vlády velmistra Villier de l´Isle Adam silná armáda 100 000 fanatických tureckých válečníků pod velením samotného sultána Suleimana se objevila před městskými hradbami. Drtivá převaha v počtu Turků nepolekala Rhoďany, kteří bojovali společně s Rytíři. Město mělo být zachráněno buď teď anebo nikdy. Velké ztráty utrpěné Turky zbavily Suleimana odvahy, který byl připraven odtáhnout, kdyby ho nebyl informoval zklamaný rytíř d´Amaral o slabostech mužů pod obléháním. Zrádce viděl, že jeho kamarádi umírají na šibenici a sám byl veřejně usmrcen stětím hlavy. Suleiman vědom si těžkostí obléhaných dosáhl podrobení města 22. prosince 1522.

Rytíři nejdříve uzavřeli dohodu se Suleimanem, odešli bezpečně a vzali si s sebou všechna svá osobní zavazadla. Rhoďané byli ponecháni v rukou krvelačného sultána.

Turecká okupace

Během 390 let, co tato okupace trvala, obyvatelstvo ostrova trpělo mnoha pokořeními, útlakem a častým masakrováním. Po dlouhou dobu nevlastnili Řekové žádný majetek, neměli kostely, nemohli si řídit svůj vlastní život a bylo jim zakázáno bydlet uvnitř hrazeného města. Nicméně navzdory všem útrapám a jak šla staletí, zvládli přežít a získat sílu.

Rhodos si udržel svůj hellenistický charakter, i když se svým místním odstínem, uvnitř celého řeckého národa. Rhoďané se účastnili všech bojů za osvobození Řecka. Mezi členy "Tajného spolku", který připravoval válku za osvobození Řecka z tureckého jha, byste mohli napočítat mnoho synů Rhodu.

Italská okupace

V roce 1912 Itálie, která byla ve válečním stavu s Tureckem kvůli Tripolisu, vylodila svá vojska na Rhodu a obsadila všechny ostrovy, kde žili kdysi křesťané. Během masových shromáždění, vedených vysokým duchovenstvem a předáky místních Sněmů, Rhoďané odsouhlasili rezoluce, které zaslali prostřednictvím vyslanectví mocnostem tehdejší doby. V těchto rezolucích odmítali jakoukoliv myšlenku, že by byli znovu uvrženi pod turecké jho. Podtrhovali, že si zachovali hellénskou identitu neporušenou navzdory hroznému útlaku a že nyní chtějí být spojeny se zbytkem Řecka. Italská Proklamace se nepotvrdila a Rhodos spolu s ostatními ostrovy Dodekanesu byl zbaven své svobody na ještě několik málo let.

V průběhu druhé světové války po pádu Itálie v roce 1943 byl ostrov obsazen Němci, kteří byli donuceni po definitivní porážce jej předat Spojencům.

Spojení s Řeckou republikou

7. března 1948 byla vztyčena řecká vlajka. Staletí bojů Rhoďanů za svou svobodu a jejich spojení s mateřským státem Řeckem byla konečně korunována úspěchem.


 

Vyhledat loď l Kapitánské kurzy l Kapitánské průkazy l Počasí Chorvatsko l Počasí Řecko l Meteorologie l Pojištění kauce l Partneři l Mapa stránek I Chorvatsko apartmány
EUROMARINA 2010
Chorvatsko apartmány I ShoreHotel I Windsurfing l eShop4U l MujAndilek
x